"Difficult and strange things go around my head, difficult strange people that I have ever met,
difficult and strange times are flying through my heart - is it a great mistaken play in which I'm taking part?"

Motto 2012

6. ledna 2012 v 12:02 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poetické postřehy
.
.

verše šumí,
ptáci v letu píseň větru tlumí,
bílý dotyk ptačích křídel,
člověk přišel,
aby viděl,
údolím se nesou tóny jejich zpěvu,
člověk přišel,
aby slyšel,
ponořil se do záchvěvu života,
do letu ptačích křídel,
člověk přišel,
aby viděl
Přidat komentář
 

Mám ji rád, a taky barvy štětce..

12. prosince 2011 v 18:41 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poetické postřehy
.
.
.
Někdy se bojím,
že život je jen podraz
a já tě ztratím dřív,
než pochopíš,
jak mám tě rád.
.
O tvé kráse mluvit neumím.
Často si říkám,
měl bych jí třeba napsat, jak moc ji miluju,
jenomže nejsem básník,
nedalo by se to poslouchat.
Tak raděj mlčím
nebo vše vyšeptávám rybám
a vyznávám se koním,
zaklínám do zahrady domu,
ve kterém uléháš,
ve kterém uléháme spolu.
.
Narodil jsem se už dávno,
můj život je stálé váhání,
svou duši svlékat neumím,
byl by to hroznej propadák,
moc dobře vím,
jak vypadá smutek a co přesně je strach,
s tebou to ale všechno nějak přebolí...
.
Tak držím se tvé lásky křečovitě,
když spolu překračujem práh
každodenních starostí.
A mám tě rád,
..........a taky barvy štětce,
.....................co měkce roztírám,
...............................když myslím na tvou kůži
.........................................a naše příští ráno
.................................................a poslední můj obraz.
Počet komentářů: 1

Podzim 2011

10. prosince 2011 v 18:28 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poetické postřehy
.
nedobrovolné bolesti podzimu
všeobecná krize
a električtí úhoři migrén
proplouvající mou hlavou
mlžno, kdy milovat
a myslet
je jen jedna velká svízel
.
za okny pokoje
přesto unaveně
rozpíná se další paralelní vesmír
Brňák s jednou nohou v Praze
najednou naslouchám
zvukům Královských Vinohrad
slunce mě opustilo v šestnáct nula dvě
jako tažný pták
podivným směrem
stěhuji se
z jihu na sever
z východu na západ
.
blíží se Vánoce
dole na chodníku se někdo směje
"dobrou noc"
říkají si dvě objímající se postavy
"dobrou noc, ale ...
... nepůjdeš ještě do Zanzibaru?"
společně mizí v tmavožluté kaši
já protáhnu se v kříži
má pražská postel čeká
evropský život velkoměsta
kterým "já básník"
protékám jak řeka
a táhnu dál svou poetickou káru
Přidat komentář

...ale stále

10. prosince 2011 v 17:36 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poetické postřehy
Moji milí, trošku deprese do té všeobecné radosti Smějící seSmějící seMlčící

.
první
ale přesto vráska
v troskách
ale stále láska
doma
jenže nově cizí
dotek naděje
jež zmizí
v tichu přístích
opuštěných dní
smutek a tma
víc než podzimní...
Přidat komentář

Omluva

10. prosince 2011 v 17:18 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky
Omlouvám se všem přátelům za ticho na blogu. Pokusím se slíbit, že se polepším Usmívající se Vaše Sylva Mrkající
Přidat komentář

Dva ptáci...

4. září 2011 v 12:33 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky
Vzpomínáte na tento Michaelovský "koan", který jsem před vás před nedávnou dobou položila? Velmi vystihoval čas, který jeho umístění na blog předcházel.
.
Dva ptáci s krásnými křídly, přátelé a druzi,
sedí na témže stromě -
jeden zobe sladké ovoce,
ten druhý se na něho dívá, ale nezobe.
.
(Rgvéda)
.
.
Zde je odpověď pro ty, kteří ji nenašli, ač hledali:

"každé požehnání, není-li přijato, změní se v prokletí"
Přidat komentář

Divoká džungelní květina

1. září 2011 v 20:50 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poetické postřehy
.
.
divoká "džungelní" květina
omotává ramena
po zádech se plazí
ležíme vedle sebe
ty a já
nazí
do očí nalévá se nebe
jsme dvě divoká zvířata
běžící vedle sebe
krajinou bez krále
královstvím bez kata
divoká "džungelní" květina
kořeny do klínů spouští
v sakrálních čakrách
pohřbívá akordy přežití
vzrušená staccata muže a ženy
rozkoš rozrůstá se
pění
košatí
zraje
vrství se a zlatí
v ulicích "Města drahokamů"
setkává se
uprostřed pupečních šňůr
divoce bubnuje na purpur
.
Počet komentářů: 1

Dějství III. / In camera caritatis

31. srpna 2011 v 13:27 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.
.
In camera caritatis
prvním dotykem tě spálím.

Sežehnu ti duši,
až uchopím tvou ruku
a pozvednu tě do výšin,
kde ztrácí se rozdíl mezi ženou, mužem,
ženami a muži,
kde kraluje drak vzduchu
objímající kotníky Boha,
kde naposledy milují se slova -
památky lidského důvtipu,
vášnivě a slepě,
jako střepy stínů rozmělněných v světle.

Budu
tvé
Zrcadlo.
.
A až oslepneš,
prostoupím tvůj strach,
sám staneš se cestou,
já budu tvůj vrah,
ukřižován do bolesti,
shoříš se mnou v jedno,
staneš se bránou ke Spasení,
bez konfliktů,
bez nutnosti usmíření,
bez uštknutí hada,
jeho jedu.
In camera caritatis
já, tvůj přítel při zrození,
já, Michael, tě svedu.
Přidat komentář

Zítra už nebude co říct

29. srpna 2011 v 21:37 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.
zítra už tu nebudeš
a nebude nic, na čem by ti mohlo záležet
nebude co říct
kromě pár sesmolených vět
na papíře na stole
o jedný ženský
s kterou by ses nikdy nezaplet
nikdy
než včera
v Brně
v pronajmutým bytě
na Francouzský ulici
.
na Francouzský
uprostřed ghetta a zvratků zbytku světa
co svědčí v neprospěch tuláků a bezdomovců
a všech zneuznanejch
na který prej národ zapomněl
.
na Francouzský
kde kraloval pach jejího těla
co rozlezl se jako sněť
po tvý duši
a po tvým životě
.
říkala spěchej
svlíkni si ten svetr
tady si mě vem a teď
vem si mě hned a zezadu
a tys to dělal
před sebou její záda
zeď
a kromě lampy v rohu
už jen omítka z betonových překladů
co pod nohama pravidelně vrže
.
už včera večer nebylo co říct
kromě pár sesmolených vět
že v Brně
v bytě na Francouzský
odpor a pocit viny
rozlezl se jako sněť
po tvým životě
Počet komentářů: 1

a přesto

22. srpna 2011 v 14:19 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.
.
.
samota
do masa zařezává se
vlezlá je zima v temných zákoutích
křivolakých
opouštění smyčku zatahuje
okolo krku
a přesto zvedá ze země aspoň na kolena
nedovolí
na zem dopadnout
Přidat komentář

on, ona a my

21. srpna 2011 v 17:39 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.
.
drobný obličejíček
se zaraženou bradou
ješitnost stále ještě dětská
hrdost trvalé zimy
trčící z konečků prstů
jako záděr
drobný obličej
otočen jiným směrem
v opačných tůních
pokouší zrcadlení
zametá světlo ukryté v příběhu
do tmy
Přidat komentář

Motto nadcházejícího podzimu

20. srpna 2011 v 16:51 | Sylva Lauerová |  Michael2011

.

Bolest je setrvalý stav
a oni ti nerozumí
jak pastýř hnal by stáda krav a volů
a ze slova "člověk" zbyl jen epitaf
jak může Otec, když podívá se dolů
neplakat?!

.

Přidat komentář

Uvězněn a cizí

20. srpna 2011 v 15:31 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.
.
ach, Otče můj, prázdnota někdy bolí
a ve světských věcech útěchy nenacházím
zavřels mi oči
a když neznám cestu,
nemohu vidět, že z ní scházím
běh Času nezastavím, přítomnou chvíli
sluncem nezahřeju,
polárním větrem nezamrazím,
dál v nebarevném světě žiju
a na nepravé lidi sázím
hudba mi ruce nepodává a záchranný kruh lásky
na své skobě visí,
ticho je už tady a ne, že bude v hrobě
peníze jedinou záplatu duše nezaplatí
a tak tu žiju dál
uvězněn a cizí
oddaný jenom Tobě
a čekám, až bolest zmizí,
až se ztratí
Počet komentářů: 1

tvé moře jedu

28. července 2011 v 18:01 | Sylva Lauerová |  Michael2011
.

snáší se z nebe
požehnání na mou hlavu
o to větší výčitky
že tobě nedopřáno
lépe mlčet, než říkat něco
co je málo
lépe být uvnitř
sám tam stát
než před vraty
s tebou umírat
.
snáší se
požehnání
výčitek nedopřáno
mlčet je lépe
pro moře jedu
každé slovo málo
lépe stát uvnitř
a znovu v tichu
po dlouho dobu
vedle tvého hříchu -
mě až příliš stálo
Přidat komentář

Sylva Lauerová a její "sexy strategie"

12. července 2011 v 21:27 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky
Drazí přátelé, všem příznivcům Michaela se omlouvám, ale pro poměrně značný úspěch SEXY STRATEGIE, kterou jsem vytvořila na požádání jednoho českého časopisu pro ženy, zde předkládám tuto "lehkou matérii" ... třeba pro vaše pobavení :)

Vaše sexy strategie

Holky, holky…
tak doufám, že právě vy nepatříte do kategorie žen, které v den svých čtyřicátých narozenin vyvěsí do oken černé prapory a s blížící se padesátkou trénují po večerech "Desatero vzorné babičky".
Věřím, že vás neopustil sex appeal, onen tichý průvodce stále žádaných žen.
A pokud máte pocit, že ano, pak vězte, že se jej dá poměrně snadno přivolat zpátky. Chce to jen trochu úsilí a důslednosti.
Jak na to?
Těch fint je hodně, předkládám jen ty nejotřelejší.

Zvýrazňujte přednosti - jestliže existuje třeba jen jedna jediná věc, která se vám na sobě líbí a máte ověřené, že se líbí i ostatním - tak se ji snažte "prodat"! To znamená, pokud máte stále ještě pevný zadeček, noste takové kalhoty, které jeho formu zdůrazní a vezměte si k nim třeba krátkou bundičku. Já si například myslím, že mám pěkná a stále ještě přirozeně pevná prsa - a prostě nenosím podprsenku.
.
Cvičte, plavte nebo třeba tančete - snažte se udržet tělo vizuálně mladší, než ve skutečnosti je. Na štíhlou a udržovanou čtyřicítku se ještě spousta mužských ráda podívá.
.
Opečovávejte se - denně si pokožku těla natírejte tělovým krémem, který příjemně voní. Za prvé pleť je pak o něco pružnější, získá vlhkost a kůže jemně voní, což je pro většinu mužů sexy. Rozmazlujte se i jinak - masáže, kosmetika, kadeřník v rámci toho, co peněženka dovolí. Hlavně se nezačít zanedbávat. To je přímá cesta k neviditelnosti.
.
Myslete a chovejte se mladě. Věkový průměr mých přátel je pod 30. Blbneme, smějeme se, prostě nepouštím pubertu z ruky: Mládí je sexy, tak je to od přírody prostě zařízeno, a když už tělo stárne, je důležité, aby alespoň mysl zůstala mladá.
.
Pořád se něco nového učte. Já se teď právě učím salsu. A až ji zvládnu tak, že se na tanečním parketu nebudu muset stydět za svůj výkon, pak se třeba naučím jak si opravit kotelnu (obávám se, že při úrovni a cenách některých dnešních řemeslníků to bude nezbytnost).
.
Změňte image. Pokud máte pocit, že jste pro své okolí nejenom stará, ale i okoukaná, změňte image. Nechte se ostříhat, změňte barvu vlasů, styl líčení, zhubněte. Těch triků je, chce to ale, abyste je uplatňovaly s mírou a za pomoci profi-odborníků.
.
Neste se. Alfa a omega získání si pozornosti okolí. Kdybyste se po ulici ploužily jako stín, hlavně jen, aby si vás nikdo nevšiml - tak pak pro zbytek světa neexistujete.
Když se nesu a zářím, lidi si mě všímají a častěji dochází k očnímu kontaktu. Oční kontakt byl počátkem všech mezilidských vztahů. Adam taky spatřil Evu a spadla mu brada
.
Komunikujte - prohoďte více slov, než je nezbytně nutné - s prodavačkou, s číšníkem, taxikářem, recepčním hotelu. Tím, že s lidmi víc komunikujete, dáváte jim na najevo váš zájem o jejich osobu. Lidé jsou k vám pak mnohem ochotnější a mají o vás také přirozeně větší zájem.
.
Realizujte své sny. Byť by to měly být jen ty malé. Ale realizujte je. Nemluvte o nich věčně a přestaňte se přesvědčovat o důvodech,které vám v jejich realizaci brání. Sníte celý život o tom naučit se tančit flamenco? Dnes se tomuto tanci v ČR přece vyučuje. Tak na co čekáte? Chcete se podívat do Grónska? Začněte šetřit a místo dvou dovolených v Chorvatsku si příští rok do té zimy zaleťte. Pokud se naučíte plnit si své sny, stanete se sebevědomějšími. A sebevědomí je silný afrodiziakální parfém, věřte mi.
.
Používejte sexy parfém, který vám sedí. Já mám okolními muži ověřeno, že můj parfém je vzrušuje a sedí k mé "nátuře". Přece když jsem dračice, nemůžu vonět jarní sněženkovou vůní. Volba vhodného parfému je výrazná součást sexy strategie.
.
Často se milujte - muži z ženy vycítí, že má ráda sex a že je v této oblasti hodně aktivní. Tak to asi zařídila příroda. Pokud i zralá samička kolem sebe nese "oblak feromonů", pak je pro okolní samce stále přitažlivá.
.
Tajný tip - sexy vás udrží třeba taky o šestnáct let mladší milenec
.
P.S. Zeptala jsem se svého přítele: "Co si myslíš, že je na ženských nejvíc sexy?"
Odpověděl: "Mozek. Pakliže ho mají."
Počet komentářů: 2

K zamyšlení...

26. června 2011 v 13:52 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky

Moji nejbližší:)
Tak už jsem zase tady. Pro začátek před vás předložím drobnou výzvu.


Dva ptáci s krásnými křídly, přátelé a druzi,
sedí na témže stromě -
jeden zobe sladké ovoce,
ten druhý se na něho dívá, ale nezobe.
.
(Rgvéda)
Počet komentářů: 2

Omluva

19. dubna 2011 v 18:16 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky
Drazí přátelé, velmi se omlouvám za "ticho" mého blogu, ale příprava autorského čtení "Velký pátek, Michael2011" v pražském kostele Svatého Šimona a Judy, a stejně tak i práce na uvedení románu JUMARORO, mě zcela pohlcují. Slibuji, že se polepším a určitě to nebude dlouho trvat . Váš Sylvouch
Počet komentářů: 2

Jen pouhopouhý drobný trapásek:)

2. února 2011 v 13:24 | Sylva Lauerová |  Sylva Lauerová, poznámky
Někdy se člověku stane jen pouhopouhý drobný trapásek. Ale co je pro vás drobným trapáskem, může se pro vaše okolí stát doživotní stresující vzpomínkou nebo podivným zážitkem, na který bude dlouho vzpomínat.
Na můj drobný trapas bude patrně dlouho vzpomínat jeden černošský taxikář z Mauricia.

Při svých četných cestách po světě jsem jednoho dne "zabloudila" i na ostrov Mauricius, abych na něm strávila několik dní odpočinku. Nezamířila jsem na rozlehlé pláže, jak by to patrně udělala většina návštěvníků, ale v touze zažít alespoň něco z koloritu života tamního obyvatelstva jsem si zarezervovala hotel v hlavním městě Port Luis.

A protože doba mého plánovaného odpočinku byla ohraničena pouze třemi nocemi, rozhodla jsem se, že se tentokrát "rozmazlím" a ubytuji se v luxusním městském hotelu u přístavu. Měl se stát mým hlavním stanem, ze kterého jsem chtěla podnikat krátké výlety do skrytých zákoutí hlavního města. Cena byla kupodivu příznivá, neboť turistická sezóna skončila několik týdnů předtím, a tak jsem si k ubytování přiobjednala, jako třešinku na dortu, i dopravu z letiště hotelovou limuzínou.

Po příletu jsem nejprve absolvovala přátelskou a povinnou rozpravu s imigračním úředníkem, který zpozorněl při mé odpovědi na jeho obligátní otázku: jaká je vaše profese?, a tím pádem nedokončil svůj pohyb pěstí, svírající imigrační razítko s povolením vstupu.
"Spisovatelka?" Ostražitě mě propíchl pohledem. "A co píšete?" Přemýšlela jsem, zda mu mám vtipně odpovědět, co je vám po tom. Ale zvážila jsem veškerá rizika drzého chování vůči imigračním úředníkům a s úsměvem silikonové blondýnky jsem odvětila: "Romantické novely a básně." Odvážně jsem si představovala, jak dlouho by asi trval můj vstupní pohovor, kdybych řekla reportážní knihy o sociálních, politických a ekonomických podmínkách života zemí Indického oceánu. "Á tak, romantické novely a básně," uklidnil se a mile se usmál. "Mám rád básně o lásce, vítejte v naší zemi."
Razítko a kufry. Dobrá nálada, elegantní šat a krásný tropický klobouk s širokou krempou. Takto jsem zamířila k východu z letiště a s obrovským gustem se vžívala do role velké dámy, na kterou čeká její osobní luxusní limuzína i s řidičem, aby ji zavezla do stejně luxusního hotelu.

Očekávání se potvrdilo. Mezi mnoha čekajícími a povykujícími Indy a Afričany stál muž velmi tmavé pleti v exkluzivní livreji a bílých rukavičkách. Laskavě se usmíval a v rukou držel tabuli s mým jménem. V okamžiku, kdy jsem se u něj zastavila, se hluboce poklonil, ihned mi odebral veškerá zavazadla a plynulou angličtinou mne požádal, abych byla tak laskava a doprovodila jej k vozu. Byla jsem tak laskava.

Na parkovišti stála překrásná dlouhá černá limuzína, opravdu si nepamatuji výrobní značku, neboť patřím k ženám, které auta dělí na kulatá a hranatá. Řidič mi otevřel zadní dveře, počkal, až nastoupím, a pak urychleně naskládal zavazadla do kufru. Ještě než jsme se rozjeli, informoval mne, že cesta k hotelu bude trvat přibližně 20 minut až půl hodiny, dle provozu v hlavním městě. Podal mi uctivě stříbrný podnos, na kterém ležel sněhobílý, téměř zmrzlý ubrousek. Tento krátce předtím vytáhl z malé ledničky, stojící na podlaze vozu. Nabídl mi stejně ledovou neperlivou vodu, přičemž bez jakéhokoliv komentáře otevřel malou lahvičku šampaňského a tu pak, spolu se skleničkou, postavil na servírovací stolek, který vysunul odněkud z útrob onoho důmyslného luxusního auta. Vše činil klidně a s profesionálním výrazem, stejně tak mi nabídl mandle a pikantní japonskou rýžovou směs.
Připadala jsem si jako v ráji, na jeho otázku, zda si madam přeje nějakou hudbu, jsem odpověděla, že klasiku, a té se mi, k mému velkému úžasu, okamžitě dostalo. Rozjeli jsme se směrem k městu, já se bezstarostně uvelebila na sedadle z béžové kůže a nechala se okouzlit Beethovenem.

Cesta příjemně ubíhala a po pár minutách krátkého povinného rozhovoru o počasí a několika mých zvědavých otázkách ohledně etnického původu mého černošského řidiče se on zdvořile odmlčel. Ještě před tím jsem mu stačila oplatit jeho sdělnost a prozradila, že jsem z České republiky. Vzápětí jsem ovšem byla nucena vysvětlit, kde že se Česká republika nachází. Řidič zakončil naši krátkou debatu prohlášením, že jsem první českou dámou, kterou ve své limuzíně veze, a že je mu ctí. Ve voze se rozhostila příjemná a zdvořile uvolněná atmosféra.

Jak už to tak někdy bývá, když získáte pocit, že máte nějakou situaci dokonale v rukou, když máte pocit přehlíživého klidu privilegované společenské třídy, když vám pýcha, šampaňské a krásná hudba ukolébá veškeré vaše signální systémy do naprostého klidu… uvolníte se a zapomenete, kde vůbec jste.
A jistě také znáte onu příjemnou únavu, která na vás někdy sedne v průběhu dne, když vás okolnosti donutí vstávat dříve, než jste zvyklí. Tak přesně tahle sladká únava si na mě v ony minuty sedla. Sledovala jsem míjející krajinu a hluboce se pohroužila do myšlenek nad systémem tropických cyklónů a jejich dopadem na mauricijskou přírodu. Vše ostatní přestalo existovat. Představovala jsem si, jaké by to bylo, žít tam a stále znovu a znovu řešit ulámané koruny palem ve své zahradě. A pak to přišlo.
Pohodlně zabořená v kůži a ve svých myšlenkách jsem totiž úplně zapomněla, že nejsem v autě sama, že neřídí nikdo z mých přátel a spolupracovníků, kteří už vědí, že mám pár zvláštních zvyků a jedním z nich je prapodivné zívání, které na mne přichází vždy a jenom v autě. A jen pokud neřídím sama.

Nevím ani, jak a kdy to vzniklo, jen si pamatuji na moji maminku, která měla podobný zvyk, jež se ovšem dostavoval pouze a jedině doma v obývacím pokoji, tedy v přísně rodinném prostředí. Je to zvyk čas od času si hlasitě zívnout. Ale jak hlasitě! Zatímco maminka vydávala v obývacím pokoji zvuk podobný kultivovanému zavytí, já ono zívnutí zdokonalila časem na vřesk tak příšerný, že by se za něj nemusel stydět ani předseda hejkalů Evropské unie.
Nejednou jsem svým vřísknutím vyděsila své spolujezdce, ale přátelé si na něj časem zvykli a tento podivný vřískot se stal předmětem značné zábavy. Možná i daný fakt přispěl k tomu, že jsem na svůj hejkalský skřek začala být hrdá a považovala jej za zábavné osvěžení cestovní atmosféry. Navíc jsem se při něm vždy dokonale uvolnila a protáhla.

Jistě si už dovedete představit, jaký že "trapásek" se mi na zadním sedadle luxusní limuzíny přihodil. Jenomže považte: já se do té doby tvářila jako sama královna anglická, v elegantním klobouku se širokou krempou, bílá dáma z Evropy, se svým osobním černošským řidičem v bílých rukavičkách. Prostě a jednoduše jsem zapomněla, že ON je tam se mnou. Zapomněla jsem, že je tam! A pozorujíc míjející krajinu, odvrátila jsem přicházející únavu příšerně hlasitým prapodivným vřeskem: "Uuááééhhrrrrrgggvrrrrchchchc!!!"
Ale už v setině vteřiny, kdy tento osudný zvuk opouštěl mé plíce a nebylo způsobu, jak ho zastavit, jsem věděla, že sama nejsem.
Řidič za volantem hrůzou ztuhl.  Ve zpětném zrcátku jsem zahlédla, jak vytřeštil oči a patrně se v tom okamžiku zcela zpotil. Nejen, že se na mne dozadu neotočil, ale nedovolil si ani pohlédnout do zrcátka, aby se ujistil, co se tam vzadu vlastně děje. Skřek v malém prostoru dorezonoval a já si uvědomila veškeré okolnosti právě vzniklého trapasu. Před očima se mi vybavily scény ze ztřeštěných komedií s Jimem Carreym, rozhodně bych ho tímhle trapasem trumfla. Přišlo mi to děsně k smíchu, a tak jsem vyprskla. "Sorry," koktala jsem při chichotání.
Řidič, stále s vyděšným výrazem ve tváři, křečovitě svírající volant, rychle odpověděl: "To je v pořádku, madam. To je v pořádku."
Oba jsme moc dobře věděli, že to rozhodně v pořádku není. A já si nemohla pomoct, a ač jsem se snažila sebevíc, celý zbytek cesty jsem se tiše pochechtávala a místy mi tekly slzy smíchu - víte, jak to je, když se takový záchvat snažíte potlačit. Tím jsem ovšem svému řidiči jen potvrdila jeho skálopevné přesvědčení, že musím být šílená a tím pádem i nebezpečná. Neodvážil se na mne podívat a nevypravil ze sebe už ani slovíčko. Mezi chechtavým kuckáním jsem přemýšlela, zda mu všechno objasnit, ale zkuste, prosím, vysvětlit černošskému taxikáři, že už vaši předci takhle podobně vřískali v bytě, zatímco vy jste to dovedli až do naprosté geniality a děsíte tím řidiče ve všech možných dopravních prostředcích… a že rozhodně nejste duševně nemocní a ani to není žádný z českých rituálních pozdravů neznámé zemi.
Přidat komentář

Primum non nocere

25. ledna 2011 v 18:55 | Sylva Lauerová |  Martialovské etudy
(po důkladném prostudování jednoho blogu, osobě známé, která však mé řeči nerozumí:)
.
.
.
Mám snad brečet, když to čtu?
.
Kdo sám se pohřbí, není k nalezení…
pro lásku - u mrtvého v pokoji - už místo není,
tak nehraj si na oběť a přestaň pořád brečet.
Odolej pokušení jiným, ze žalu, se na krk věšet,
nelituj se
a hlavně nebuď zlá.
.
Zkus život svůj postavit i na veselejších věcech,
než je zklamání, závist a pýcha nabubřelá,
ber prohru jako úlohu, jež má být rozluštěna,
raduj se, že poznáš, co je štěstí cena,
nelituj se
a hlavně nebuď zlá.
.
Když někdo opustí tě, zkus sama sebe ptát se proč?
Co děláš špatně, kde přesně byla chyba,
nebuď však mstivá, neútoč,
pak plníš se jen jedem nenávratně
a stejně všichni tajně myslí, že jen ty jsi byla vina.
Neplač a nelituj se, drž hlavu vzhůru
a hlavně -
                    nebuď zlá.
Počet komentářů: 1

Zen pobřeží

17. prosince 2010 v 8:36
.

.
v prázdnu písku pláží
ticho tisíci let přítomné
v podvečeru stmívání
jen se sluncem
vlídně zapadajícím
a klidem mysli
v šumu vln
obrazy nebeských beránků
plynoucích do věčnosti
zrcadlo oceánu uprostřed nebe
okamžik nehybné skutečnosti
v níž nacházím
se
i
sebe
Počet komentářů: 3

Další články

Kam dál